Únor 2016

Rozhodni se

2. února 2016 v 22:38 | Tez |  Deníčková
"Jakým směrem se chceš ubírat? Jaký si vezmeš seminář? Z čeho budeš maturovat?" Asi takhle nějak zní otázky, na které nedokážu odpovědět jinak než krčením ramen a zoufalým "nevím".

Dotazy podobného charakteru na nás učitelé chrlí čím dál častěji. Nejaktuálnější jsou ovšem ty týkající se seminářů. Občas spolu s otázkou vyslechneme i stručný popis některého z povinně volitelných předmětů, po kterém obvykle následuje krátké snažení vyučujících přesvědčit co nejvíc studentů o úžasnosti daného předmětu. A to všechno se děje kvůli tomu, že datum, do kterého bychom měli být pevně rozhodnutí, se kvapem blíží.

Je mi patnáct. Ani pořádně nevím, kdo jsem, tak jak mám vědět, co chci v životě dělat? Bohužel nejsem jeden z těch šťastlivců, kteří už od mala mají jasnou představu o tom, co chtějí studovat, čím chtějí být. V páté třídě jsem udělala přijímačky na gympl, což mi ulehčilo situaci alespoň v tom, že jsem měla postaráno o střední. Žádné rozhodování, žádný stres. Jenže teď se tomu rozhodování stejně nevyhnu. Sakra.

No, ale nějak se s tím poperu. Budu muset.

Jinak mě začíná trápit rýmička a mé vysvědčení bylo až trapně monotónní. Nijak odvázaná nejsem ani z jednoho. To první je nepříjemné a to druhé je zase jen kus papíru, který ze mě nedělá bytost hodnou, bytost hodnou obdivu ani bytost lepší. Všechna ta číslíčka a slova nemění nic na tom, že jsem pořád jen liliputí Tez se sklony k prokrastinaci, mající zálibu v nastavování budíků na nezaokrouhlené časy. Za to, jak moje vysvědčení vypadá, se sice nestydím, ale lepšího člověka to ze mě zkrátka nedělá. A nikdy nedělalo. Vlastně už ani nevím, proč jsem tomu vždy přikládala takovou váhu.

A článek končím takto, neboť odbíhání od tématu je nejspíš mou silnou stránkou.