Jak Tez válela

10. ledna 2016 v 20:21 | Tez |  Deníčková
Ona ani tak moc neválela, jako spíš válcovala. Všechny a všechno. Byla totiž v tanečních.

No dobře, neválcovala jsem. Alespoň ne po většinu času. Sem tam se mi sice někdo připletl pod nohy, anebo jsem se někomu pod nohy připletla já, ale i přesto nakonec nejsem takové poleno, jako jsem původně očekávala. Vlastně až na úplně zkaženou první Cha-chu mi to šlo. Docela. Ucházejícně.

Waltzovali jsme a cha-chovali jsme. Waltzování nám šlo dobře (možná proto, že to zní skoro jako válcovní), ale na cha-chování jsme museli nejdřív příjít. A jelikož jsme na to doopravdy přišli, naše poslední Cha-cha stála za to! (Na rozdíl od té první, ehm.)

Jestli jsem se bála? K mému překvapení se nervozita ani strach ve větší míře nedostavili, ovšem jedna taneční můra mě přece jen trochu děsila. Onou taneční můrou, oním strašákem a mou jedinou obavou byl fakt, že budu muset celý večer vydržet v botách na podpatku. V tanečních. To znamená minimum sezení, ale zato spoustu chození a tančení, a tedy i spousty šancí zakopnout, uklouznout, zkrátka sebou na parketu před všemi plácnout. Ale můžeme jít slavit, protože Tez nespadla. Hurá! I když ono se jí to nejspíš ještě povede. Koneckonců, má před sebou pořád mnoho hodin a tedy i mnoho příležitostí ztrapnit se před mnoha lidmi. Méně nadšené, spíš ironické hurá!


Kromě tanečních je tady ovšem ještě něco, o čem bych se ráda zmínila. Tím něčím jsou - bubny, prosím - druhé narozeniny tohoto blogu! Tleskám, tleskáš, tleskáme!

Na Silvestra oslavil tenhle blog dva roky své existence. Na mou duši, na psí uši. Nikdy v minulosti se mi nic podobného nepovedlo. Vlastně mi žádný blog nevydržel déle než čtrnáct dní a když tady najednou vidím tolik svých myšlenek a zážitků, radostí a smutků, připadá mi to zvláštní. Jenže víte co? Mnohem víc než zvláštní mi to připadá hezké, mít takhle kus života sepsaný na jednom místě.

Mám radost z toho všeho, co tady za dva roky vzniklo - ze svých článků, z vašich komentářů. Mám radost z toho, že se v tom svém amatérském pisálkovství zlepšuju . Mám radost z toho, že se věnuju něčemu, co mě baví. Mám radost z toho, že mám radost. No, zkrátka se raduju. Ve velkém.

Jak radostný článek, že?
 


Komentáře

1 Denyii | Web | 15. ledna 2016 v 19:30 | Reagovat

A já pořád váhám, jestli do těch tanečních v září mám chodit. Jakoby bych tam měla jít, protože už jsem se dohodla s kamarádem, že půjdem spolu, což teď by bylo asi blbý mu říct, že nakonec nejdu :D Ale stejně se bojim... toho, že mi to nepude, toho že spadnu, zakopnu, zničim si šaty, nebudu mít šaty, nikdo si pro mě nepříjde (ani ten kamarád), jestli bude dámská volenka, tak když pro někoho půjdu, co když mě odmítne?! :O A dalších XXX věcí... no stále nevim no. Ale jestli půjdu, snad to všechno přežiju :D

Teda, gratuluji k narozeninám blogu!! :D

2 Ooomarie | Web | 20. ledna 2016 v 17:06 | Reagovat

Jsem šťastná za tebe, že jsi na tanečních nespadla a neztrapnila se :) Já se do tanečních jako malá vždycky těšila, a čím jsem starší, tím více se toho bojím :D
Moc ti gratuluju k druhým narozeninám blogu, můj blog je slavil v listopadu, takže vím, je skvělý to je pocit ♥

3 dombabas | Web | 23. ledna 2016 v 13:02 | Reagovat

Máš môj rešpekt.. Možno je to tým, že som neskutočné drevo a nenávidím keď je na mňa sústredená pozornosť väčšieho množstva ľudí, ale tancovanie nenávidím. Podpätky nehovoriac..

Mimochodom gratulujem k narodeninám blogu. Dlhšiu dobu som tu nebola (vlastne dlhšiu dobu som nebola ani na svojom blogu :-D), no keď som sa sem vrátila som príjemne prekvapená zo všetkého. Od grafiky až po to, čo máš nové :-)

4 Monica. | Web | 25. ledna 2016 v 19:25 | Reagovat

A já mám radost, že ty máš radost. Protože mít radost je to nejradostnější ze všech radostných věcí. Gratuluji! :)
A taktéž gratuluji za přežití tanečních! Já si na ně ještě chvíli počkám, ale vcelku se těším. Nicméně ty podpatky. Jo, to mě taky zabije.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama