O ústavu, prokrastinaci a řehtačkách

17. září 2015 v 20:41 | Tez |  Deníčková
Téměř každý večer jdu spát s pocitem potřeby provdat se za svou vlastní postel a slíbit jí, že už ji nikdy neopustím. A téměř každé ráno ji se silnou potřebou omlátit si hlavu o stěnu z důvodu nedostatku spánku stejně opouštím. V pondělí mívám kruhy pod očima. V pátek jako by moje kruhy pod očima měly děti. Spousty dětí. Když chci odemknout dveře od našeho bytu, zásadně si jako první připravím klíček od školní skříňky. Před odchodem do ústavu ještě na poslední chvíli hledám klíče, mobil, brýle a další snadno-se-ztrácející-věci. A tak se stává, že odchod do ústavu nestíhám tak dobře jako zbytek rodiny. Fakt smůla, jen co je pravda...

Už jsem velká prvačka. Kvinťačka. Řehtačka. (???) Radost z toho? Nulová. Mínusová. Když nám minulý rok neustále opakovali, že kvinta dá zabrat, bohužel nám nelhali. A tím se tak nějak dostávám k tomu, co jsem vám potřebovala sdělit - nestíhám. Náš rozvrh je dosti na nic, stejně jako moje prokrastinování. Volného času je bohužel málo a mně se ho jakožto profesionálnímu prokrastinátorovi nedaří nějak rozumně rozvrhnout. Snažím se s tím něco dělat, ale odpor k těm popsaným listům mých sešitů je až přiliš velký. A tak se často stává, že i čistě bílý strop má najednou své kouzlo, o kterém musím přemýšlet.

Kvůli prokrastinaci však nezanedbávám jen učení, ale i své koníčky. Včetně blogu, jak jste si mohli všimnout. Už to bude nějaký ten pátek, čtvrtek a vlastně i nějaká ta středa, sobota, neděle a dokonce i nějaké to pondělí a úterý, co jsem vydala poslední článek. Omlouvám se. Jenže dokud s tím prokrastinováním něco neudělám, bude se tohle dít nejspíš poměrně často.

A protože se musím jít učit, končím tenhle článek. Jen si nemyslete, že se jdu učit opravdu hned teď, to ne. Nejdřív budu prokrastinovat.
 


Komentáře

1 Sasha | Web | 17. září 2015 v 20:52 | Reagovat

to dáš :D :) všetci sme to zvládli a myslím, že ťa nepoteším ked ti poviem ,že prvý ročník je z tých lepších :D teda ja si ho vôbec nepamätám, ale pamätam si že som necitila stres, čo sa teraz neda povedať :D
ps: páči sa mi že hovoríš o ústave :D tiež tak volám svoj gympel .D ale to preto, že 11 z 10 ľudí tam má nejakú diagnozu :D

2 Monica. | Web | 18. září 2015 v 20:51 | Reagovat

Ten článek jako by mi z oka (eh, spíš z mozku?) vypadl. Mám to úplně stejně a to ještě ani nejsem v kvintě, nicméně na tu se fakt netěším :D Vlastně se netěším na žádný nadcházející rok, heh. Ale moje poslední dny se skládají z učení, prokrastinace, prokrastinace, prokrastinace, prokrastinace, prokrastinace a pak možná ještě učení či prokrastinace.

3 Ivet & Adri | Web | 19. září 2015 v 19:35 | Reagovat

Alee to zvládneš, dáš to, ja ti verím. Dá sa povedať, že nestíham ani ja. Už sa tie školské povinnosti pekne pomaličky hrnú, takže paráda. Dokonca ma triedna zvolila za predsedu triedy (nieeeeee!!!). Ako nechápem prečo práve mňa, ale budiš. Všetko mám skoro ja robiť a mňa to nebaví, ách. Ty to voláš ústav, ja zase väzenie. :D Drž saa. :))

4 Luci | E-mail | Web | 21. září 2015 v 11:01 | Reagovat

Prokrastinace - snad nepřítel všech i mě samotné :D Proto to teď na blogu vypadá tak, jak to tam vypadá :D Ale věřím, že školu hravě zvládneš! :) Sice to bude náročnější, ale to tě přeci nezastaví :))

5 Hann❤ | Web | 21. září 2015 v 20:29 | Reagovat

Dobře jsi to pojmula, zcela vážně napsáno přitom tak směšně. Udělat si srandu z něčeho, z čeho se mi chce za normálních okolností brečet jakožto pondělky a vlastně všechny dny stravené nad učením. Každopádně, představ si mě, mě na právech, malej Hanik s dutou hlavou šel na tuhle školu. Když já tak ty levou zadní! Uvidíš, že až najedem každej na nějakej systém a naučíme se učit a né celé odpoledne čumět do sešitu za zaměrem něčeho nového se přiučit, což je zbytečný, všechno bude lehčí. :)

6 Van. | Web | 24. září 2015 v 17:44 | Reagovat

Hmmm, co na to napsat děvče. To-bude-dobrý-sakra.  Ve škole je to každej rok o tom, si prostě zvyknout na větší buzeraci všeho, na míň spánku a času na ostatní suprmegabožívěciconásbaví. Protože škola a protože učení.

Takže... bude to dobrý, kámo. Zase bude všechno fajn. (jakože jsem ti poklepala na rameno a u dělala povzbudivě zoufalý úsměv na tváři. jako v těch amerických filmech, jo?)

7 paja-writes | Web | 24. září 2015 v 18:34 | Reagovat

Tak hele, prokrastinátorko, to já dělám taky. Ale poslouchej mě, ty. Napíšeš. Článek. Protože je naprosto žeru!
I kdyby to měla být jakákoli blbost, sebemenší nápad, písmenko, já to číst budu. Takže se uč, piš a odpočívej. Jo a spi, jez, pij, čisti si zuby a myj se. Jo.

8 Denyii | Web | 26. září 2015 v 11:05 | Reagovat

Jo, někdy to přejde. Zvykneš si na tohle všechno a pak už to ani vnímat nebudeš. Uvidíš, že za chvíli se články jen pohrnout a učení budeš zvládat v pohodě, a určitě se budeš těšít na to, jak se budeš moct jít učit. Ok, to asi ne, ale zlepší se to. :D

Já jsem v devítce a ze všech stran se na mě valí:
"kam jdeš na školu, uč se pořádně, neblbni a  uč se, přijímačky jsou důležité, v přijímačkách bude i to, jak se správně vykakat a vyčůrat, všechno se uč, dávej pozor, jaktože sakra nevíš kam chceš jít" taky to není žádná sranda :D
Ale ono nás to obě přejde a bude to všechno okok :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama