Tez přijela z divočiny

26. srpna 2015 v 9:12 | Tez |  Deníčková
Žiju! A to si pište, že příští rok do té divočiny pojedu zase. Už jako polovedoucí. Doufám.

Po tom, co jste si asi o centimetr výše přečetli těch pár nadšeně znějících vět, vás tohle sdělení možná překvapí, ale první dva dny jsem si myslela, že to v té divočině opravdu nepřežiju. Nikdy by mě nenapadlo, že bych se mezi 60 dětmi mohla cítit osaměle. Bohužel mohla. A nebylo to vůbec hezké. Mobil jsem s sebou nakonec měla, ale prvních pár dní jsem si myslela, že nemám signál, a tak jsem nemohla každých deset minut otravovat rodinu s tím, že se mi tam nelíbí, že umřu, že mě tam určitě sní zaživa a tak podobně. Nakonec se ukázalo, že se mi jen nenačetla simkarta.

Nějaký třetí den se mi tam ale začalo líbit. Ochočila jsem si pár liliputů, no, znáte to. Přijel nás tam k táboráku namotivovat "Jarda Jágr" a já myslela, že umřu smíchy. Na Strom přání někdo napsal, aby vedoucí rozhazovali po táboře bonbony, takže jsme jeden den byli skoro ukamenováni bonbony. Udělali jsme bobříka odvahy pro vedoucí. Oplátky se pekly, a tak se stalo, že v jednu ráno nás 14 skončilo se zavázanýma očima v kufru auta jedoucího neznámo kam. Vysadili nás v lese a s jednou baterkou na 14 lidí jsme se museli vrátit do tábora. Po cestě jsme zjistili pět slov, ze kterých jsme měli složit písničku, když jsme teda jakože byli na tom hudebním táboře. Tu písničku miluju.

Holinky mi smrdí
a páchne mi z pusy.
Chci už jít zpátky,
ale musím to zkusit.
Cesta je trnitá,
ale cesta je cíl,
tak ujdu aspoň
těch 20 mil.

No není to boží? A tohle je jenom refrén. Holinky mi smrdí a páchne mi z pusy... Vlastě to miluju jen díky těmhle dvěma řádkům.

Taky jsem stihla skoro ztratit mobil, poslední den mě štípla vosa, no, znáte to. Stejně se mi tam ale líbilo. Sice jsem se těšila domů, ale dva dny bych tam klidně ještě byla. Potřebovala jsem si na to všechno jen trochu zvyknout, nic víc.
 


Komentáře

1 vendulka21 | Web | 26. srpna 2015 v 10:57 | Reagovat

Je to boží :-D

2 Michaela | Web | 26. srpna 2015 v 14:19 | Reagovat

Věřím, že to bylo super! Ale bobřík odvahy to nikdy nebylo pro mě :D Když nám to dělali na školách v přírodě - ty stezsky odvahy nebo jak se tomu říká tak jsme vždycky šla s učitelkou, protože jednou jsem šla sama po cestě byly tam svíčky jenom a kousek nebyly a já zakopla o toho kdo měl strašit žejo, a on mě ještě uplně držel za nohy a já nemohla nic :D Tak jsem pak z toho měla trošku trauma :D
Ta písnička, ta je úžasná :D:D

3 Mariiis_N | Web | 26. srpna 2015 v 14:29 | Reagovat

Muselo to být super, už podle tohohle článku je mi jasné, že se ti tam museloo líbit :D

4 Natali | Web | 26. srpna 2015 v 20:41 | Reagovat

Juu. Zní to skvěle. Já tábory miluju, jezdím tam ale jako dítě. Miluju ten kolektiv, ten odpočinek v přírodě a plno dobrodružství. Písnička zní skvěle! :D Obdivuju Tě, že jsi to s ,,liliputama'' zvládla a jsem nesmírně ráda že jsi to přežila, protože bych jinak neměla tak skvělý přísun článků jaké píšeš právě ty. Skvělý článek. :)

5 Werangummi | Web | 27. srpna 2015 v 10:27 | Reagovat

Jé, to je fajn, že sis to tam nakonec užila:) To muselo být skvělé, to jak vás odvezli se zavázanýma očima do lesa, to bych chtěla taky zkusit, ale asi bych byla podělaná strachy:D Ta písnička je skvělá:D Já jsem teď dva roky na táboře nebyla, protože jsem na svůj poslední jela se sestřenicí a dost jsme se tam rozhádaly a doteď se spolu nebavíme. Ale příští rok jsem rozhodnutá, že tam pojedu s kamarádkou:)

6 Luci | E-mail | Web | 27. srpna 2015 v 21:08 | Reagovat

očividně super zážitky :D jen ten telefon asi mrzí.... tu jízdu v kufru bych asi zažít nechtěla :D ale tak zase aspoň víš, jak se cítí unešení v akčních filmech :D no a ta písnička... :D očividně máte fantazii

7 Monica. | Web | 28. srpna 2015 v 18:14 | Reagovat

To zní úplně bombově! A ta písnička... achjo :D

8 paja-writes | Web | 28. srpna 2015 v 20:32 | Reagovat

Jen čtrnáct? To je celkem dost, ne? :D, ale někdy je taky fajn bejt nejstarší ;), ten refrén...myslím, že půjdu brzo skládat a inspiruju se! To je vážně bomba!
Jsem ráda, že sis to užila! :), tak zas příští rok tady snad bude i zbytek písničky!

9 Laura. | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 15:40 | Reagovat

Ach, áno, staré známe časy s pomstychtivými vedúcimi.. ja už netáborujem, čo mi je celkom ľúto, ale čo už no.. pesničku chválim, nápaditá :D ja by som do takého tábora ísť nemohla, neviem spievať ani nič s tým spojené, obdiv :D

10 T. | Web | 3. září 2015 v 18:56 | Reagovat

Uff :D som rada, že sa ti tam páčilo, a ten refrén je naozaj úžasný :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama