Červenec 2015

Odešla

28. července 2015 v 9:33 | Tez |  Deníčková
Víte, stalo se to před pár dny. Její zeslábnutí přišlo zcela nečekaně, jako blesk z čistého nebe.

Nejvíc to zasáhlo babičku, protože se o ni starala, jak jen to šlo. Zahrnovala ji vším potřebným, hromadou péče a spoustou lásky. Ale ona stejně nevydržela. Opustila nás. Zbylo nám po ní jen málo. Měli jsme ji rádi, snažili jsme se ji udržet při životě, ale nešlo to. Byla moc slabá na to, aby se vzpamatovala. Aby přežila.

Poslední dny to s ní šlo opravdu z kopce. Chřadla nám před očima. Mrzí mě, že musela tak trpět, že měla tak pomalou a bolestivou smrt. I tak se ale držela statečně a teď už je určitě na lepším místě, nic ji nebolí a nic ji netrápí.

Uctěme ji tedy, prosím, minutou ticha.

Moucha sem, moucha tam

17. července 2015 v 21:27 | Tez |  Deníčková
Tez žije?! No to ne-ne.

Přesně tak, žiju. A víte, co to znamená? Že máte oslavovat mou existenci. Uctívejte mě, klaňte se mi, noste mi jídlo, spousty jídla, protože pak vedle mě budete vypadat hubenější a já vím, že to je to jediné, po čem doopravdy toužíte.

Myslet si, že se mi o prázdninách podaří chodit spát dřív a vstávat dřív, bylo opravdu naivní. Před dvěma dny jsem byla ochotna převléknout se ze své milované noční košile do člověčího oblečení až ve tři hodiny odpoledne. V osm večer už jsem stejně zase ležela v posteli, na sobě milovanou noční košili. Ale mám pro svou lenost omluvu - četla jsem si. A když už čtu, tak čtu ve velkým. To znamená, že ponocuju do dvou do rána (a kdyby se mi neklížily oči, četla bych klidně do svítání) a že ráno hned po probuzení otvírám rozečtenou knížku a čtu tak dlouho, dokud ji nedočtu nebo dokud mě mamka nevyžene z postele. A takhle já trávím prázdninové dny.

>> Máte možnost pokochat se mými uměleckými díly. Jsou to fotky z posledních několika dní, které trávíme na chalupě. To kotě jsme si zcela legálně půjčili od sousedů. To kotě rádo žužlá trička. <<


Co se mých plánů na prázdniny týče

1. července 2015 v 21:21 | Tez |  Zbytková
Desetiměsíční (m)učení za námi, dva měsíce zaslouženého odpočinku před námi. Všichni plesejme!

Pokud nemáte IQ bublajícího bahna, pravděpodobně jste z názvu článku pochopili, že vás chci informovat o tom, co budu o prázdninách dělat.

Asi bych měla začít tím, že zítra v půl páté ráno odjíždíme s naší rodinkou (a dalšími dvěma rodinami) do Mnichova, odkud poletíme na Sicílii. Ještě jsem se o tom v žádném článku nezmínila. Nechtělo se mi. Takhle jsem vás aspoň překvapila. Tadá! Na Sicílii se opravdu těším, po třech letech zase uvidím moře. Taky poprvé v životě poletím letadlem. Zatím se nebojím ani netěším, vlastně jsem o tom ještě moc nepřemýšlela.

Až se vrátíme, budu mít dlouho volno. Čas na blog, přátele, záliby. Čas na sebe. Zatím nemám naplánovaného nic konkrétního. Vím jen, že se chci řídit tím, co je napsané na obrázku v tomto článku. A taky chci chodit spát dřív, abych ráno mohla pozorovat východy slunce a fotit rosu.

Šestnáctého srpna odjíždím na tábor. Těším se. Nikdy jsem na žádném táboře nebyla, nelákalo mě to. Tenhle rok jsem si ale řekla, že to chci zkusit. A tak to zkusím. Všechno je jednou poprvé, ne?

A potom bude skoro konec prázdnin. To je ale až za dva měsíce a nevím jak vy, ale já si je hodlám užít, strávit je nějak smysluplně.