Jenže já jsem taky jenom člověk...

26. února 2015 v 19:50 | Tez |  Myšlenková
Právě teď bych se měla učit. Problém je v tom, že se mi nechce.

Víte, nedávno jsem přemýšlela nad tím, že mě až tolik nebaví dělat věci, které se ode mě čekají. Nechci být pořád jen ta pečlivá, pracovitá a nevím jaká ještě holka, za kterou mě všichni mají. Nechci být člověk, který musí být automaticky vždy nějaký, ať se cítí jakkoli. Ono asi ani nezáleží na tom, jaká jsem, ale na tom, jak mě vnímají ostatní a možná je to zvláštní, ale nějakým způsobem mě to svazuje. Svazuje mě to, že lidé ode mě čekají vždycky to samé - úspěch a vlastně i určitou "dokonalost".

Tlak okolí. Poslední dobou ho vnímám až moc silně. Lidé očekávají. Je jim jedno, jak se cítím, zkrátka jen čekají, že se mi všechno povede, že vždy a ve všem dosáhnu dobrého výsledku. Ale mám pro vás novinku - já jsem taky jenom člověk. Taky se můžu jednoduše splést. Stejně jako každý. Tohle ale očividně lidé v mém okolí nechápou. Nikoho nezajímá, jak se cítím, když se mi něco nepovede. Všichni zkrátka vnímají jen to, že jsem v něčem neuspěla.

Každému se někdy něco nevydaří, ale v tom případě nechápu, proč bych právě já měla být v tomhle ohledu jakousi výjimkou a proč by se právě mně mělo vždy všechno podařit. Opravdu by mě zajímalo, jak by se ostatní cítili, kdyby byly na mém místě. Kdyby neustále pociťovali tlak okolí. Kdyby jim stále bylo nenápadně naznačováno, že něco jiného než úspěch u nich nepřipadá v úvahu.

Neměla bych si toho všímat, já vím, ale je to těžké. Je těžké nevnímat to, že vaše okolí určuje, po kterých kolejích se v životě máte vydat...
 


Komentáře

1 Kerr | Web | 27. února 2015 v 12:27 | Reagovat

Soucítím s tebou, Tez. :D
Protože já mam naprosto samej pocit... Očekává se ode mě strašně moc věcí. Že napíšu články do školního časopisu, že se postarám, aby všichni ostatní napsali článek do časopisu, že pravidelně budu točit videa, psát na blog, učit se do školy, připravovat program na schůzky skautů, že se budu učit naší taneční choreografii, že bude doma vždycky skvěle uklizeno. Já ale nechci mít vždycky všechno tak, jak by mělo.. Nebaví mě to.

2 deny-paradise | Web | 27. února 2015 v 17:19 | Reagovat

Také jsem to tak dříve měla... všichni okolo mě očekávali jenom "úspěchy, dobré hodnocení, správná práce", ale pak už to prostě nešlo. Nesmíš se jimi řídit, ovlivňovat a nějak zužovat, pořád to chtějí Oni, ne Ty. :) Vím, že je těžké se s takovým tlakem vyrovnat, naučit se ho nějak omezit a aspoň tolik nevnímat, ale určitě to jde. Možná, že když pak budeš chtít dělat něco jinak než oni, tak že tě budou pomlouvat, ukazovat na tebe, nebo na tebe budou naštvaní, ale pořád je to tvoje věc, co a jak uděláš. :) Takže držím place, ať se s tím nějak vyrovnáš! :)

3 Anette | Web | 28. února 2015 v 12:00 | Reagovat

v tomhle s tebou souhlasím. vždycky se od člověka očekávají jen dobré výsledky, úspěch, ale nikdo není dokonalý. zkus ten tlak nevnímat, dělej, co tě baví, je to tvůj život, ne jejich :) držím palce, ať je to co nejdříve lepší :)

4 Kenz | Web | 28. února 2015 v 13:32 | Reagovat

U mě zase všichni čekají, že vždy všude skončím poslední a nic se mi nepovede -_-

5 ellie's' - untrue.blog.cz | Web | 28. února 2015 v 14:00 | Reagovat

Prosímtě kašli na okolí a dělej co chceš a jak chceš, já jsem tak lenivá se učit, ale příjdu ze školy, poučím se a mám klid celý den - suepr pocit a ráno v tramvaji nebo ve škole, mi to leze více do hlavy, tak si to ještě více zapamatuji

6 silluety | Web | 28. února 2015 v 16:04 | Reagovat

Myslím, že je to všude stejně :D pořád někdo něco potřebuje a myslí si, že to prostě udělám bez odmlouvání. Nejhorší na tom taky je, že já se to všechno snažím stíhat, zabývám se maličkostmi, které mi k životu nebudou a na ty velké věci, které potřebuju a záleží mi na nic jen tak přehlížim, nebo prostě víš co myslím :D že na prvním místě mím ty blbosti a na druhý až povinnosti, které mi k něčemu sou :D maj nás strašně namontovaný x_x
každopádně je na tobě jak se zachováš :) určitě se zachováš ale dobře :)
jinak děkuju za pochvalu blogu :D tohle se mi taky někdy stává, že si řeknu sakra kam jsem se to dostala, zavřu, nakliknu ještě jednou na tu blogerku a vyjede mi to stejný :D tudíž s otevřenou hubou čumim jaká je to změna :D myslím, že to jede u všech stejně :D teda já se pokoušim aby mi to vždy navazovalo, ale chápu, že některý počítače maj prostě jiný rozlišení :D asi má tvá babička a náš rodinnej starouš něco společnýho :D

7 Ta "neviditelná" :) | Web | 1. března 2015 v 14:18 | Reagovat

Znám ten pocit, když na tebe všichni tlačí, ale neber ohledy na to, jak se vlastně nejspíš cítíš. Prostě jednou se ti něco povede, tak oni to budou očekávat vždy, že se ti v tom bude dařit. A pak, jakmile se ti něco nepodaří, tak už na tebe budou valit hromadu otázek, proč a jak. Já to mám úplně stejně. Dvakrát se mi zadaří a ihned ode mě očekávají, že se mi to bude dařit stále...
Tak doufám, že bude u tebe lépe a rozhodně si jich nevšímej :-)

8 Baris | Web | 1. března 2015 v 16:24 | Reagovat

nevím proč si lidé nemůžou uvědomit že nemají na nikoho vyvíjet tlak

9 flow | Web | 2. března 2015 v 17:34 | Reagovat

Přesně tak. Všichni jsme jenom lidé. Děláme chyby, ze kterých máme ponaučení.
Plést se je lidské.
Krásný článek:).

10 Kelíns | E-mail | Web | 2. března 2015 v 17:56 | Reagovat

Ber to z té lepší stránky, aspoň v tebe věří. Teď už jen musíš věřit v sama sebe i ty a uvidíš, že to bude lepší :)
A okolní tlak zkus prostě ignorovat. Vím, že je to často těžký, protože člověk dělá v jednom kuse chyby a všechny okolo sebe zklamává. Já se snažím to nevnímat, lepší radu nemám :/ :)

11 faness. | Web | 2. března 2015 v 18:21 | Reagovat

Někdy je fajn, že lidé k tobě svým způsobem vzhlíží, spoléhají na tebe, ale bohužel ne vždy je to prostě fajn. Všechno má svě meze, žejo. Někteří si prostě neuvědomují, že člověk není všemocný, dokonalý a někdy udělá chybu. Když se ta chyba stane, tak se z toho všichni můžou (s prominutím :3) p*srat. Řekla bych, že nejleší bude zkusit to vnímání nějak omezit, nedělat si z toho takovou hlavu a naznačit jim všechno, co jsi tu napsala. I když je to prostě těžké, za zkoušku nic nedáš :) Nikdo přece není dokonalý a přece ti nikdo nemůže říkat, co máš dělat.

Mě se to kecá viď. Při mé osobnosti bych nikoho neposlouchala, za nikým se v tomhle řípadě neohlížela... svým způsobem bych vlastně na všechno kašlala. Mám přece svojí vlastní hlavu a vím, co chci dělat. Každá chyba je přece k něčemu dobrá. :) Až na chyby v matice... :D

Vůbec ti to nezávidím. Já mám zase problém jiný, oproti tobě možná i menší, řekla bych.

Drž se, Tez. :)

12 sarushef | Web | 3. března 2015 v 20:34 | Reagovat

Prostě na to kašli. Ta chuť se stejně vrátí :)

13 Lady≈Claire | E-mail | Web | 3. března 2015 v 22:43 | Reagovat

Nebuď, buď sama sebou. :)

Žádnou lepší radu nejspíš nemám

14 Kristeen | Web | 6. března 2015 v 14:36 | Reagovat

Niekedy to mám podobne :/
Ľudia ti vždy budú vravieť, čo máš robiť, no nikdy nebudú vedieť, čo naozaj robiť chceš.

15 myevent | Web | 6. března 2015 v 21:43 | Reagovat

Přesně.Jen.Jsme.Lidé.
Takové chvilky jsem taky prožila, ale prostě jsem si řekla:
Evi, vykašli se na to.
---------
Držím palečky, ať je ti dobrá nálada vždycky nablízku. :)

16 *Nicole | Web | 10. března 2015 v 13:44 | Reagovat

Když jsem to četla chvílemi mi připadalo, že mluvíš o mně. Poslední dobou to mám stejně. Jsem v častém stresu kvůli blížícím se přijmačkám a připadá mi že všichni kolem mně prostě mají jistý reflex že si automaticky řeknou 'dostane se tam'jako kdyby to bylo to nejjednodušší na světě. Přitom někdy sama o sobě pochybuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama