Když máte důvod k radosti

4. října 2014 v 20:58 | Tez |  Deníčková
Dneska jsem se měla tak strašně moc pěkně, že to snad ani nemůže být pravda... Konečně jsem se viděla se Zet. Konečně!

>> Možná bych měla napsat, že Zet je moje bývala spolužačka, která se hned po prvním roce na gymplu přestěhovala s rodinou do jiného města, takže jsem ji naposledy viděla asi před třemi měsíci, kdy jsem s ní mluvila poprvé od konce šesté třídy. Proto ta radost. :) <<

Všechno to začalo včera kvečeru, když jsem se vracela z kytary domů. Pár metrů před domovem jsem se rozhodla, že bych mohla zavolat babičce, abych jí řekla, že jsem v pořádku. Vytáhnu tedy mobil a koukám, že mi přišla nějaká zpráva - "Operátor," řekla jsem si. Naprosto klidně jsem tedy otevřela zprávu a najednou jako bych viděla pod vánočním stromečkem krabici s málým jednorožcem - Zet mi napsala! A navíc, dámy a pánové, v té zprávě stálo: "Zdravíčko, nemáš náhodu zítra čas?" Můžete hádat, co jsem jí asi odpověděla. :)

Dneska ráno jsem vstala a vůbec jsem nebyla tak šťastná, jak jsem si představovala. Možná to bylo tím, že jsem vstávala asi v 7, protože sousedi ve vedlejším bytě si usmysleli, že půjdou "vyvenčit" psa. Vážně nevím, od kdy vypadá venčení psů tak, že pes stojí na chodbě a štěká a štěká a štěká. Dokonce ho nikdo ani neokřikl, takže jsem tak 5 minut poslouchala štěkání v naprosto pravidelných intervalech. Opravdu jsem ráno neměla dobrou náladu. Dopoledne jsme ještě byli v bazénu a potom jsme jeli k babičce na oběd.

U babičky doma je to vždycky bezva. Je tam plno jídla (což je samozřejmě nejdůležitější) a taky je tam dost často moje sestřenice. Jo, ona mi vždycky dokáže zvednout náladu, protože je ještě roztomilejší než malé jednorožčátko v krabici. Po výborném obědě jsem se koukala na dokument, při kterém jsem málem usnula. Nebylo to tím, že by mě nebavil. Spíš se na mně podepsala únava z nedostatku spánku. Sice mi bylo krásně, když jsem jenom tak ležela, ale musela jsem vstát, protože jsme si se Zet domluvily sraz ve dvě hodiny u kašny na náměstí.

Při cestě na smluvené místo srazu jsem cítila tak nepopsatelnou radost, která způsobila, že jsem se neustále usmívala. Od babičky mi cesta trvala pár minut a s každým krokem jsem se usmívala čím dál víc.



Přes celé náměstí jsem viděla ty její zrzavé, kudrnaté vlasy. Chtěla jsem na ni bafnout, ale moc mi to nevyšlo, protože mě zpozorovala. Po nějaké té chvilce mluvení jsme zašly do cukrárny, kde jsme si daly horkou čokoládu, protože venku bylo celkem chladno. Trošku jsem se bála, jestli si vůbec ještě budeme mít o čem povídat, ale myslím si, že nikdy dřív jsme neměly tolik společných témat k hovoru. Možná mě trochu mrzí, že jsem žvanila převážně já, ale na druhou stranu jsem mluvila o třídě, do které taky chodila, zatímco ona by nejspíš mluvila o lidech, které ani neznám.

Někdy v půl čtvrté mi volala mamka, abych si došla pro bundu. Se Zet jsme tedy musely dojít pro bundu a pak jsme se měly rozejít, jenže já jsem ji nechtěla nechat jít tak snadno. No, myslím, že jsem naší schůzku prodloužila asi o tři čtvrtě hodiny.

Ale to bych nebyla já, kdyby mi loučení netrvalo minimálně deset minut. Bylo mi řečeno, že jsem tvrdohlavá. Odpověděla jsem: "Ale já jsem tvrdohlavá pro dobrou věc." Bylo mi řečeno, že jsem strašná. Odpověděla jsem: "Ale já jsem strašná pro dobrou věc." Bylo mi řečeno, že jsem otravná. Odpověděla jsem: "Ale já jsem otravná pro dobrou věc." A to všechno jsem dělala jen proto, abych s ní byla co nejdéle a mohla jsem ji doprovodit až ke křižovatce, kde jsme se minule rozešly.

Na konci naší tříhodinové procházky jsme se objaly. Ehm, myslím, že díky mně jsme se objímaly asi minutu a díky mně jsme taky vypadaly jako retardi.

Už se těším, až si tenhle článek budu za nějakou dobu číst a vzpomenu si na to krásné odpoledne strávené s člověkem, který vždycky byl, je a bude úžasný. :)
 


Komentáře

1 deny-paradise | Web | 5. října 2014 v 14:42 | Reagovat

Je fajn se vidět s nějakou dobrou kamarádkou :) Super, že jste si to užili :)

2 Teeve | E-mail | Web | 5. října 2014 v 19:23 | Reagovat

Tak zaprvé: celkem dosti jsi si mě získala citátem v menu od Johna Lennona - John Lennon! Můj miláček! Miluju Beatles!

(Pardon.)

Je fajn, že ses sešla s kámoškou :-). Mě a moji nej také čeká odloučení a celkem se toho okamžiku děsím. No, doufám, že to zvládnem v klidu :-).

3 Ilyya Lay | Web | 5. října 2014 v 19:43 | Reagovat

To je moc hezký , že jste se takhle sešli a užili si to :). Líbil se mi tvůj popis toho , jak si jí nechtěla nechat jít :D. To je sladkýýý. :)

4 Dominika | Web | 6. října 2014 v 17:29 | Reagovat

Úprimne, keby som tento článok čítala tak pred 4 mesiacmi, vôbec ťa neviem pochopiť, ale teraz už áno. Akonáhle som opustila základku, všetci tí ľudia mi tak chýbajú, že by som bola asi podobne nadšená z každého stretnutia s nimi.
A nieje úžasné, že potom sú ti tí ľudia vzácnejší, ako keď ich vidíš každý deň?

5 *Vanilla | Web | 6. října 2014 v 18:17 | Reagovat

:) skvělý článek..jsem ráda, že jsi šťastná..jinak taky mi loučení s někým koho mám ráda trvá dlouho...

6 CrazyJull | Web | 6. října 2014 v 18:20 | Reagovat

Taky to znám,když se ikdyž třeba po pár dnech vidím s nějakou mojí kamarádkou. Vůbec pak nevypadáme jako retardi,kteří se neviděli jen tři dny... :D A tohle co jsem napsala, asi stejně nedává smysl. :D
-CrazyJull

7 Luci | E-mail | Web | 6. října 2014 v 18:56 | Reagovat

muselo to být úžasné :)) asi jste si to skvěle užily :)) mě taky loučení trvá dlouho a zpravidla ho pořádně natahuji :D

8 dxvrxstsxcrxts | E-mail | Web | 7. října 2014 v 17:37 | Reagovat

no a teď mám chuť na čokoládu

9 Monii. | Web | 8. října 2014 v 14:45 | Reagovat

Tak to je krásný :) Muselo to být super. Já si většinou s člověkem, kterýho jsem neviděla tak dlouho moc nemám co říct no...
Ze článku je fakt vidět pozitivní nálada :) :D

10 Veronica | Web | 8. října 2014 v 15:33 | Reagovat

je hezké se setkat se "starou známou". většina mých kamarádek se odstěhovly pryč za školou až mi tady v okolí nezbyl skoro nikdo. Podobnou smsku ybch taky uvítala :)

11 Monča | Web | 9. října 2014 v 8:16 | Reagovat

To je nádherný :)
Škoda, že ty, na kterých mi vždy záleželo se dnes ani neozvou.
Nicméně ti tu radost moc přeju :)

12 faness. | Web | 11. října 2014 v 22:52 | Reagovat

Musel to být suprově užitý den. Celkem ti to závidím, že mě se stává čím dál větší asociál. Škola - intr - učení - jít spát - v pátek domů a v neděli zase na intr. Takhle to mám od začátku školy, takže není na staré kamarády moc času. Přeji ti více takových dnů a užij si je i za mě. ;)

Jinak... opravdu si nemyslím, že bys mě chtěla utopit. :D Začala jsem dávat dohromady pár článů, DIY se také pomalu (ale jistě) rýsuje... dlouho mi to určitě trvat nebude. :) Snad :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama