Chci být zase malá... Bez starostí a plná naivního optimismu

25. srpna 2014 v 19:39 | Tez |  Myšlenková
Aloha!
Už zase na mě přišla taková divná nálada... Jo, všechen optimismus je opět v hajzlu (s prominutím). Nevím, co mě to popadlo, ale možná je to tím koncem prázdnin. Opravdu doufám, že je to jen dočasné a brzo se z toho zase vysekám, ale tenhle článek jsem zkrátka musela napsat, protože už nad tím přemýšlím několik dní a myslím si, že by mi to nedalo pokoj, dokud bych to sem nenaplácala.
Už několik nocí si v hlavě přemítám, jak bylo krásné být malej prcek s jasným cílem - stát se princeznou.(Jo, chtěla jsem být princezna. Něco proti? Ne? Tak to jsem ráda.) Ale teď vážně. Život byl tak krásně bezstarostný...
V první a druhé třídě to fungovalo tak, že jsem byla ve škole do půl dvanácté, pak jsem přišla domů, udělala jsem si úkoly a šla jsem ven s kamarádkami nebo jsem si zkrátka hrála na zahradě. Uvařila jsem nějakou tu kaši z bahna, bábovku z písku, rodiče nebo prarodiče to jakože "snědli" a mojí největší starostí bylo asi to, jestli jim chutnalo. -.- Jó, to byly časy! Teď si říkám, že jsem v těch chvílích strávených přemýšlením nad tím jaké to asi bude, až budu v deváté třídě, byla tak strašně naivní. Představovala jsem si samu sebe jako nějakou modelku. Představovala jsem si, jak na mě budou všichni kluci koukat, jak budu hodná a milá, budu zachraňovat nemocná štěňátka a svět bude plný krásy, hodných lidí a slušnosti. Jo, byla jsem opravdu naivní kokos, ale kdo v tom věku nebyl? (Ehm, a už jsem vám říkala, že nejsem modelka, kluci na mě radši ani nekoukají, stala se ze mě sv*ně, nedokážu pořádně chovat ani křečky, svět je plný zákeřných lidí a slušnosti je tu asi jako povidel v tvarohovým koláči?)



Vůbec si nestěžuju na to, že bych měla nějaký těžký život, protože já se snad líp už ani mít nemůžu, ale přesto mě to trápí. Přesto mě trápí, že už nikdy nebudu malej prcek, který se o nic nemusí starat, který si může užívat bezstarostného života plného naivních ideálů a optimismu. Prostě nikdy, nikdy už to nebude a mě to mrzí.
Jistě, pořád ještě nemusím řešit ty dospělácké věci jako je výplata, jestli máme, nebo nemáme na tohle a tamto, jestli je doma dost hotovosti a jestli nemáme moc velký účet za plyn a elektriku, ale i tak mám své starosti a někdo tam nahoře mě bohužel obdaroval až moc velkou přemýšlivostí... A já jako ten největší trotl jsem si ve druhé třídě přála, abych už vyrostla. Heh, něčekaně se mi to splnilo a teď si zase přeju být malá. Asi už je to tak, že chceme věci, které nemáme.
Ale můžu být jenom ráda za to, že jsme bydleli na vesnici a do čtvté třídy jsem ještě neuměla používat internet. Jo, v té době jsem si připadala asi dost blbě, protože ostatní děti z města už měly mobily a internet dobře znaly, ale když se na to koukám zpětně, tak nic lepšího než nemít mobil a nevědět, co je to internet, jsem si přát nemohla.
Prostě mě mrzí, že tohle OPRAVDOVÉ dětství netrvalo déle. Dneska už je můj život úplně o něčem jiném. Domů přijdu ve čtyři, zasednu k počítači, po hodince a půl se dokopu k učení, udělám si úkoly a už je skoro čas jít do postele. Ven s kamarády se přes školní rok prakticky nedostanu a když už mám čas já, tak ostatní mají zase kroužky a naplánovat nějakou procházku je téměř umění... No, a problémy, které mám a řeším, se už opravdu nemotají okolo toho, jestli rodičům chutnala moje bahnová kaše. Je to zvláštní, jak se člověku úplně změní život za vcelku krátkou dobu. Přeci jen je to pouze několik let, ne desetiletí, a mě skoro mrzí to, že by asi nebylo normální, kdybych se ve čtrnácti začala chovat jako sedmiletý prcek...
A co vy? Taky byste chtěli zpátky své OPRAVDOVÉ dětství?
 


Komentáře

1 faness. | Web | 25. srpna 2014 v 19:50 | Reagovat

Moc pěkný článek! :)
Popravdě jsem o tom dneska také přemýšlela. Určitě by bylo super mít zpátky třeba 8-10 let a zajímat se o naprostý ptákoviny. Snažím se na dospěláctví moc nemyslet. Užívám si toho bláznovství (a že je toho dost :D) co nejvíc, dokud nebudu muset řešit ty dospělácké žáležitosti. No, moc času mi už nezbývá a za chvíli budu muset být taky "ta dospělá". Vůbec se na to netěším. Dospělí jsou prostě divní. :D

2 Lauralex | Web | 25. srpna 2014 v 21:30 | Reagovat

Mám poslední dobou stejný pocity (a hlavně deprese; no to je jedno). Ale mluvíš mi z duše, fakt. Strašně mi chybí bezstarostný dětství. Pamatuju si, jak jsem si říkala, že je to věčný, že ze základky snad nikdy nevyjdu, a už je to tak dávno. A jak bych to teď všechno vrátila..

3 Luci | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 11:45 | Reagovat

taky jsem chtěla být princeznou :3 a taky jsem si přála být modelkou :D

4 Monii. | Web | 26. srpna 2014 v 12:22 | Reagovat

Moc krásně napsané. Chápu tvojí náladu, taky jí mám často.
Bylo to skvělý a vždycky jsem se těšila, až mi bude třeba 14. (občas si to přeju i teď, ale..). Jenže až mi těch 14 bude, budu chtít bejt zase malá. Což chci vlastně teď. Ano, přesně. Bahnová kašička... byla to krása. A říkám si, že je to do určitý míry krása ještě teď... snažím se ale omezit tu mou přemýšlivost, protože to stejně nikam nevede. A což? Vrátit čas nejde a už prostě malý nebudeme. Musíme se s tím smířit. Jo, vždycky chceme to, co nemáme. Škoda.

5 Ilyya Lay | Web | 26. srpna 2014 v 12:33 | Reagovat

Neberu neboj :D pardon :D Naopak máš můj obdiv mě se to hrozně líbí všechno takhle připravený, bohužel nejsem ten typ který pro tohle všechno má vlohy :D.

Tak tohle byl nádherný článek! Do posledního slova s tebou musím ve všem souhlasit. Dětství bylo opravdu fajn a kolikrát bych ty časy taky nejraději vrátila. Měla jsem to uplně stejně. Taky jsem si vždycky přála být větší, dospělá.. teď vím že je to na ho... akorát milion starostí a zodpovědnosti navíc. I přesto že mi je ale 18, se občas chovám jako dítě :D. Někdo mě třeba může mít za blázna ale já si to užívám.. zatím ještě můžu:)

6 deny-paradise | Web | 26. srpna 2014 v 13:45 | Reagovat

Krásné napsané. Zrovna jsem si vzpomněla na větu "pamatujete jak jsme chtěli být velký? to byla, ale blbost co?!" Já jdu do 8 a hrozně toho lituju, dřív jsem chtěla, co nejdříve vyrůst, být už ta velká osmačka, ale teď toho opravdu lituju, život je krátkej... ještě včera jsem si hrála na princeznu, dneska sedím u počítače... no je to smutný... já se pořád doma dívám na fotky z dětství, videa z dovolených a tak... to je tak krásné.Škoda, že už když jsem větší táta žádný videa z dovolených nedělá a navíc ty fotky nejsou tak zajímavé, na všech se tvářím vážně nebo aspoň "hezky" aby ta fotka nějak vypadala, kdežto když jsem byla málá bylo mi toto všechno jedno... Jak řikáš, starala jsem se o to ejstli bahnová kaše chutnala :D Ale zase, až budeme dospělí, a budeme mít svoje vlastní děti, tak to snima můžeme prožít z novu. Můžeme si snima hrát na písku, můžeme si hrát na schovku a krmit kačeny u rybníka... pokud se tedy doba natolik nezmění, že už si s dětma budeme hrát hru na tabletu nebo počítači... :)

7 Sodomagor. | Web | 26. srpna 2014 v 14:24 | Reagovat

Moc zajímavá a hezká myšlenka, kterou si já kladu celkem často. I když mé dětství nepatřilo mezi to nejlepší, ráda ybch se do těch dob a časů vrátila. Kdy byla jediná bolest rozbitá kolena. Vždycky jsem si přála vyrůst. Říkala jsem si, ať už jsem konečně dospělá. A teď za chvíli dá se říct už budu. A co cítím? Naprosto nic. Necítím se nějak "dospěle" a tak. Ráda bych vrátila čas zpátky a třeba si některé věci užila víc. Strašně to letí.  Vždyť nedávno jsem byla ve školce a hádali jsme se o hračky a teď budu skoro plnoletá. Achjo. Taky mám teď poslední dny, konkrétně měsíce náladu na dvě věci. Nejvíc tomu přidal asi můj rozchod s přítelem na začátku prázdnin. Měli tohle být nejlepší NAŠE prázdniny, místo toho jsem je skoro proseděla doma, a teď se tu klepu zimou, čtu články na blozích ( neříká, že mě to nebaví), koukám na zoufalé manželky a piju čaj.

8 Mariiis_N | Web | 26. srpna 2014 v 15:14 | Reagovat

Když jsem byla menší, taky jsem si představovala, že v deváté třídě budu nějaká modelka a budu mít jakéhokoli kluka budu chtít. Že ze mě všichni budou hotoví a všechno bude krásný. Ale reality je úplně jiná. Všichni mi akorát nadávají a kluci? ti se na mě taky vůbec nepodívají. Mám to úplně stejně jako ty. Mít mobil až ve 4 třídě, to bylo úplně nejlepší. Dnešní děti nemají takové krásné dětství jako jsme měli my, bez internetu, mobilů a všelijaké elektroniky. Chtěla bych být taky zase malá :-)

9 Rezzy | Web | 27. srpna 2014 v 13:29 | Reagovat

Hrozně ráda bych znovu prožila svoje dětství... všechny ty hry s bráchou, prázdniny u prarodičů - chození do lesa, hraní si v malinovém bludišti, chování morčat... Když mám hodně starostí, tak na to dětství často vzpomínám a mrzí mě, že už je to pryč a nikdy se to nevrátí. Ale doufám, že třeba jednou to dětství znovu alespoň trochu prožiju skrze své děti...
Taky jsem si sama sebe představovala jako hezkou holku, milou, chytrou, která bude všem pomáhat a všichni ji budou mít děsně rádi :D A co ze mě vyrostlo... :D

10 monika-es | Web | 27. srpna 2014 v 15:01 | Reagovat

Moc pekne napsany :-) Pri cteni ,,Uvařila jsem nějakou tu kaši z bahna, bábovku z písku, rodiče nebo prarodiče to jakože "snědli" a mojí největší starostí bylo asi to, jestli jim to chutnalo." jsem si uplne vybavila sve detstvi .. :-) Ano bylo to uzasne, bezstarostne .. A strasne rada bych se vratila, protoze starosti mi pribyva dnem co dnem a nejak me to desi. Utesuje me jeste to, ze jsem aspon jeste ten rok studentkou, ale pak? Kezbych se mohla vratit do toho naivniho detstvi a snit o tom jak budu princezna :-) Ale bohuzel, kazdej si tim musi projit, kazdy to musi zvladnout .. Miluju svoje rodice, ze mi dali tak uzasny zivot, tak uzasne detstvi, ale uz proste prichazi cas dospet .. Leti to leti ...

S tim telefonem, taky jsem ho mela asi az nekdy v 4-5 tride a pripadala sem si strasne, protoze ho jinak uz kazdy mel. V dnesni dobe jsem za to strasne rada, ze jsem mohla vyrustat v takove dobe :-)))

11 femme fatale | Web | 27. srpna 2014 v 19:51 | Reagovat

ja ked som bola malá, chcela som byť baletkou :D a bohužiaľ, mám pocit, že moje koláčiky z bahna chutili lepšie ako moje momentálne kuchárske umenie :D priala som si vyrásť čo najskôr ale teraz...chcela by som sa vrátiť do bezstarostných čias...preto sa rada hrávam s deťmi a aspoň prostredníctvom nich na chvíľku nakuknem do toho krásneho sveta!

12 Ronnie Sparks | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 8:38 | Reagovat

Tak to já bych nechtěla být dítě. Chci už byt s přítelem a žít si po svém :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama