Help me, please!

26. ledna 2014 v 19:43 | Tez |  Deníčková
Čauky!
Přesně kvůli tomu, co tu za chvilku popíšu, jsem si blog zakládala. Chtěla jsem zde najít lidi, kteří by mi pomohli a porozumněli...
Mám problém s nejepší kamarádkou. Už jsem se o tom jednou zmiňovala, ale to jsem si myslela, že to nebude trvat dlouho a bude to mezi námi jako dříve. Ale, já nevím, přijde mi, že se obě měnímě a máme o světě úplně jiné představy. To by až tak nevadilo, že každá vnímáme věci jinak, to je přirozené, spíš se mění naše chování. Nemohu říct, že by se ona měnila k horšímu a já k lepšímu a naopak. To prostě nejde. Zkrátka se měníme a já nevím, nemám pocit toho, že by mi ona zrovna pomáhala. Vidí pořád jenom sebe. Alespoň mi to tak přijde. Já vím, jsem poslední dobou dost přecitlivělá a ještě víc naivní než před tím, ale u ní se snažím být tolerantní, tedy, snažila jsem se. Už jsem to vzdala. Vždy, když jsem něco spolkla a přetrpěla, tak mě prostě dorazila něčím úplně jiným. To jsem sice taky zkousla, ale mým častým depkám to moc nepomohlo (nejsou to nějaké velké depky, ale není to zrovna moc fajn). Vždycky jsem měla o kamarádství jiné představy, než jen to, že mi bude pořád na hlavu kydat jen JEJÍ problémy a na mě úplně zapomene. Vždycky jsem si myslela, že si budeme pomáhat a říkat si tajemství a...tím se dostávám k dalšímu bodu. Je neskutečně neopatrná, někdy mi přijde až jednodušší (omlouvám se, jinak to nešlo). Něco jí řeknu s tím, že to nesmí poslat dál. Ona to sice nikomu neřekne, ale potom o tom začne mluvit v pohodě před ostatníma lidma (většinou tam jsem i já) a nedojde jí to. Ona je na mě prostě pomalá. Nechci jí urážet, nebo něco takového, ale ona prostě nevníma, je mimo, nedokáže se soustředit, nereaguje, neposlouchá. A když se všechno tohle spojí s nosem nahoru a velkým egem, haha, to co nám vyjde si už přeberte, jak chcete. Na druhou stranu, není zlá! Není zákeřná a dokáže pomoct, ale že by ji to zrovna dvakrát bavilo, to se říct nedá.
Když jsem přešla na jinou školu z vesnice do města, byla jsem pěkně vedle. Všichni mi přišli děsně roztažení. Ve 3. třídě jsem pomalu nevěděla, co je to internet a oni už měli mobily a různý MP3 a já nic. Nikdy jsem po tom neprahla. Ona na tu školu přešla o rok dříve a byla fajn, jenže já s ní nejlepší kamarádka být nechtěla. Ona si to prostě špatně převzala a teď všem tvrdí, že jsme nejlepší kamarádky od 3. třídy. Já sice přikyvuju, ale znám úplně jinou pravdu. Jsme vlastně "nejlepší kamarádky omylem". Bohužel, co jsme přišly na gympl, totálně se změnila.
A ještě její mamka. Její mamka je taková, no, nesedla mi. Vždy když jdu s nejlepší kamarádkou do krámu (její mamka tam prodává), začne mít nějaké debilní kecy na mou osobu a nebo musí svou dcerušku vychválit až do nebes. Jednou musela zdůraznit, že je dokonce o centimetr (ano, celý centimetr!) vyšší než já. Ale to, že je asi tak o 15 kilo těžší už nezmínila. V duchu jsem se tomu smála. Nejlepší bylo, jak si myslela, že mě totálně setřela, ale nikoho to nezajímalo. Nebo mi snad v pátý třídě řekla, že na tý fotce vypadám blbě. No je to normální? Říct 10 letému (nebo kolik mi bylo) děcku, že na tý fotce vypadá blbě? Já nevím, většinou se v takových případech lže, aby to dítě nebylo smutné, ale proč brát ohledy na ostatní, že? K čemu mi to v životě bude? Heh, možná k dobrým kamarádům? Bohužel, v tom se její dcerka celkem pomamila (:D), ne zas až tak, je o něco chytřejší, ale v tom, že musí mít všechno nejlepší, je naprosto stejná. A hlavně, musí na tu kosmetiku, aby jí tam na ksicht napatlali za hříšný peníze nějakou kejdu a ona potom neměla beďary. Jo a když já ten obličej od beďarů nemam, tak budu mít dřív vrásky, a taky ještě nejsem v pubertě, protože nemam beďary a nemastí se mi vlasy. Já nevím, co kdyby se s tím prostě smířila, že beďary a mastný vlasy mít nebudu, stejně jako moje mamka? No to jsem zase začla něco jiného. Ale pokračujeme. Já prostě nevím, co dělat. Jestli jí říct, že končím, nebo ještě chvíli trpět a doufat, že jsem blbá já a jsem jen dočasně přecitlivělá, nebo se mám urazit? Co mám dělat? Zažili jste vy něco podobného? Jak jste to vyřešili? Prosím, odpovědi pište do komentářů. Budu ráda za každou radu a nebo jen promluvu do duše, protože jsem opravdu mimo. Díky za váš čas. :)
 


Komentáře

1 Ellie | 27. ledna 2014 v 21:09 | Reagovat

Zajímavé... Takové lidi znám... Ale nikdy jsem se jimi nenechala ovládat ( možná jednou, ale to bylo ve školce...) a... Co bych dělala? Postupně se spřátelila s někým jiným... Který by mi byl už od pohledu sympatický... Když nikoho nenajdes ve třídě, zkus nějaký kroužek ve městě, kdo ví, koho potkáš :) A... Možná bych té BFF začala pomalu něco naznačovat... Třeba si to vyrikate a.vše bude faajn :)) Xx

2 Moníí. | Web | 29. ledna 2014 v 19:43 | Reagovat

'nejlepší kamarádky' no.
já mám něco podobného, ale moje bývalá nej. kámoška je oproti mě dost pozadu, nemám se o čem bavit a tak. Strašně mi lezou na nervy její kecy, její 'slova' (vymejšlí si takový kraviny) a já už to nedávám. Začla jsem se bavit s jinýma holkama  a ona taky a nějak se už tolik nebavíme, ikdyž jo bavíme se, ona neví o tom že jí nemám ráda ale díky bohu už se nebavíme tolik jako dřív.
Někdy je to nejlepší kamarádství dost těžký...

3 Myself** | Web | 30. ledna 2014 v 12:23 | Reagovat

Tak to jsme dvě :) tAKOVÉHLE KAMARÁDKY JSOU NEJHORŠÍ, TÉŽ JSEM JEDNU TAKOVOU MĚLA, NIC JINÉHO NEŽ ONA JÍ NEZAJÍMALO. Problémy jsem s ní neprobírala, jelikož mě nikdy pořádně nevnímala, každý se změní když dospěje do dospělosti.Mě nikdy vztah s nejlepší kamarádkou nevydržel dlouho :( bohužel. Vždy jsme se nějak pohádaly, nebo jsme se přestaly spolu bavit a mít společné zájmy. Pokud tě neposlouchá a nezajímá se o tebe tak není cesty zpět. Má jiné zájmy a momentálně ji nezajímáš. Takhle jsem to měla já. Pak, když se kamarádka rozešla s klukem a nikdo se s ní nebavil začala lézt za mnou. Co myslíš, že jsem jí řekla? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama