Leden 2014

This is the end...

31. ledna 2014 v 21:24 | Tez |  Deníčková
Ahoj!
Ach jo. Tak s tou kamarádkou jsme si to vyříkaly (už nepíšu nejlepší). Ona nabídla, že začneme znovu, tak já jakože jo, ale hned další den ve škole jsem věděla, že už to nikdy nebude jako dřív. Vadí mi totiž, že se nad tím, co jsem jí řekla, vůbec nezamyslela. Prostě jenom řekla, že si to nemyslí a je to jen můj názor. Jakože co?! Nemyslí? Tak to má fakt velký sebevědomí. Po téhle zkušenosti a zkušenosti i minulé, jsem se rozhodla, že nejlepší kamrádky nevedu! Vždycky se tu najde někdo, komu můžu říct i důvěrnější věci, ale nikdy už to ZNOVU nebude moje nejlepší kamarádka...neptejte se proč. :( Už se tím nehodlám zabývat. Nejhorší je, že jí to teď musím říct.
Ale teď už k vykecávání, pokud vás to nebaví vpravo nahoře máte takový malý křížek a když na něj kliknete dostanete se někam do jiný pr...delky (nejspíš na stránku, kterou máte otevřenou jako druhou...nebo na plochu :D).
Takže středa. Měli ste mě vidět ve středu. Po škole jsem chodila jak tělo bez duše. S nikým jsem se nechtěla bavit, nikdo mě nezajímal, nic mě nebavilo. Prostě takový ten normální depresivní den. Na kroužek jsem šla jak polomrtvá. Přes ulici sem přecházela, ani sem se nerozhlídla. Když jelo auto, stejně jsem přešla. Ještě že mě nezabilo! Ale tak proč né, je to přeci zadarmo! :D Na kroužku jsem si chtěla povídat a při hraní na flétnu se mi motaly prsty. A proč to všechno? Hned první hodinu sem podělala písemku z matiky a při ájíně mě učitelka totálně dorazila. Ze všech lidí, co tam dřepěli a čuměli na ní, si musela vybrat zrovna mě. Měla jsem povídat něco o Plzni. Háček byl v tom, že to mělo bejt z časopisu a ten máme s kámoškou do lavice a samozřejmě, i když sem jí hned minulou středu řekla, aby mi to oskenovala, jsem se ho nedočkala, takže naštěstí mi tu 3 nedala, ale musim udělat prezentaci, z který mi stejně dá 2, protože jsem to prostě JÁ. :D Tak proč ne, že? Heh. Tomu se říká učitelská elita na gymnáziu. Navíc je to naprosto nejhorší učitelka, kterou sme mohli dostat a jenom doufáme, že příští rok budou její obětí jiní. :D Ale popojedem. No, tak jsem celá skleslá přišla domů a mamina samozřejmě musela vědět, kterej příklad mám blbě. Bohužel jsem si ho pamatovala, a tak jsme počítaly. Nakonec jsme zjistily, že mam ten příklad celej dobře. -_- Druhej den se to potvrdilo, protože jsem z písemky dostala za 1. Ztratila jsem 1 bod a to už byl poslední bod od jedničky. 19-18 bodů byla jednička, uff. :) Takže jsem zjistila, že to se mnou ještě není tak hrozný.
Večer jsem si ale na to, jak to se mnou hrozný je, vzpomněla.
Dneska jsem už v pohodě a jsem za to ráda. A co vy? Jak se máte? A jak dopadlo vysvědčení? Máte za něj nějakou odměnu? --> My jdeme zítra na čínu. :)

Help me, please!

26. ledna 2014 v 19:43 | Tez |  Deníčková
Čauky!
Přesně kvůli tomu, co tu za chvilku popíšu, jsem si blog zakládala. Chtěla jsem zde najít lidi, kteří by mi pomohli a porozumněli...
Mám problém s nejepší kamarádkou. Už jsem se o tom jednou zmiňovala, ale to jsem si myslela, že to nebude trvat dlouho a bude to mezi námi jako dříve. Ale, já nevím, přijde mi, že se obě měnímě a máme o světě úplně jiné představy. To by až tak nevadilo, že každá vnímáme věci jinak, to je přirozené, spíš se mění naše chování. Nemohu říct, že by se ona měnila k horšímu a já k lepšímu a naopak. To prostě nejde. Zkrátka se měníme a já nevím, nemám pocit toho, že by mi ona zrovna pomáhala. Vidí pořád jenom sebe. Alespoň mi to tak přijde. Já vím, jsem poslední dobou dost přecitlivělá a ještě víc naivní než před tím, ale u ní se snažím být tolerantní, tedy, snažila jsem se. Už jsem to vzdala. Vždy, když jsem něco spolkla a přetrpěla, tak mě prostě dorazila něčím úplně jiným. To jsem sice taky zkousla, ale mým častým depkám to moc nepomohlo (nejsou to nějaké velké depky, ale není to zrovna moc fajn). Vždycky jsem měla o kamarádství jiné představy, než jen to, že mi bude pořád na hlavu kydat jen JEJÍ problémy a na mě úplně zapomene. Vždycky jsem si myslela, že si budeme pomáhat a říkat si tajemství a...tím se dostávám k dalšímu bodu. Je neskutečně neopatrná, někdy mi přijde až jednodušší (omlouvám se, jinak to nešlo). Něco jí řeknu s tím, že to nesmí poslat dál. Ona to sice nikomu neřekne, ale potom o tom začne mluvit v pohodě před ostatníma lidma (většinou tam jsem i já) a nedojde jí to. Ona je na mě prostě pomalá. Nechci jí urážet, nebo něco takového, ale ona prostě nevníma, je mimo, nedokáže se soustředit, nereaguje, neposlouchá. A když se všechno tohle spojí s nosem nahoru a velkým egem, haha, to co nám vyjde si už přeberte, jak chcete. Na druhou stranu, není zlá! Není zákeřná a dokáže pomoct, ale že by ji to zrovna dvakrát bavilo, to se říct nedá.
Když jsem přešla na jinou školu z vesnice do města, byla jsem pěkně vedle. Všichni mi přišli děsně roztažení. Ve 3. třídě jsem pomalu nevěděla, co je to internet a oni už měli mobily a různý MP3 a já nic. Nikdy jsem po tom neprahla. Ona na tu školu přešla o rok dříve a byla fajn, jenže já s ní nejlepší kamarádka být nechtěla. Ona si to prostě špatně převzala a teď všem tvrdí, že jsme nejlepší kamarádky od 3. třídy. Já sice přikyvuju, ale znám úplně jinou pravdu. Jsme vlastně "nejlepší kamarádky omylem". Bohužel, co jsme přišly na gympl, totálně se změnila.
A ještě její mamka. Její mamka je taková, no, nesedla mi. Vždy když jdu s nejlepší kamarádkou do krámu (její mamka tam prodává), začne mít nějaké debilní kecy na mou osobu a nebo musí svou dcerušku vychválit až do nebes. Jednou musela zdůraznit, že je dokonce o centimetr (ano, celý centimetr!) vyšší než já. Ale to, že je asi tak o 15 kilo těžší už nezmínila. V duchu jsem se tomu smála. Nejlepší bylo, jak si myslela, že mě totálně setřela, ale nikoho to nezajímalo. Nebo mi snad v pátý třídě řekla, že na tý fotce vypadám blbě. No je to normální? Říct 10 letému (nebo kolik mi bylo) děcku, že na tý fotce vypadá blbě? Já nevím, většinou se v takových případech lže, aby to dítě nebylo smutné, ale proč brát ohledy na ostatní, že? K čemu mi to v životě bude? Heh, možná k dobrým kamarádům? Bohužel, v tom se její dcerka celkem pomamila (:D), ne zas až tak, je o něco chytřejší, ale v tom, že musí mít všechno nejlepší, je naprosto stejná. A hlavně, musí na tu kosmetiku, aby jí tam na ksicht napatlali za hříšný peníze nějakou kejdu a ona potom neměla beďary. Jo a když já ten obličej od beďarů nemam, tak budu mít dřív vrásky, a taky ještě nejsem v pubertě, protože nemam beďary a nemastí se mi vlasy. Já nevím, co kdyby se s tím prostě smířila, že beďary a mastný vlasy mít nebudu, stejně jako moje mamka? No to jsem zase začla něco jiného. Ale pokračujeme. Já prostě nevím, co dělat. Jestli jí říct, že končím, nebo ještě chvíli trpět a doufat, že jsem blbá já a jsem jen dočasně přecitlivělá, nebo se mám urazit? Co mám dělat? Zažili jste vy něco podobného? Jak jste to vyřešili? Prosím, odpovědi pište do komentářů. Budu ráda za každou radu a nebo jen promluvu do duše, protože jsem opravdu mimo. Díky za váš čas. :)

Sad or happy?

20. ledna 2014 v 22:15 | Tez |  Deníčková
Ahojky!
Nejdříve Vám musím pěkně vynadat! Jakto, že mi nikdo nedržel palce na písmku z matiky? No? Mám z ní 2- a tudíž dvojku na vysvědčení. Máte štěstí, že se nemůžu vymluvit na to, že mám čtenáře, kteří mi ani palce nedrží. :D (Prosím, berte to IRONICKY)
No jo no...první dvojka na vysvědčení. Snáším to blbě. Plánovala jsem si samé jedničky na nižším gymplu a dvojky až na vyšším (jak já si věřím :D). No, nevyšlo to. Nejvíc mě na tom ale štve fakt, že stejnou známku mají lidi s průměrem 2,4 a já mám 1,6! To je teprve k naštvání. A taky to, že jsem se na to učila jako blbec a lidi, kteří se na to koukli jen den předem mají lepší známku. Prej učte se, haha.
A potom jsem jednou šla domů, hlavu jsem měla plnou keců o tom, jak jsem neschopná a blbá a najednou proti mně jede pán na vozíku. Se širokým úsměvem na tváři se ke mně blíží a já jako ten největší troll se trápím tak nedůležitými věcmi! A potom mi to došlo. Člověk, který opravdový problém se směje a já? Myslím si o sobě bůhví jaká nejsem chudinka a ani se pořádně neusměju. Jen jsem tak pozvedla koutky, ale asi to bylo dost falešné. Celý zbytek cesty jsem nad tím přemýšlela. K čemu mi je, že se budu trápit tak nedůležitou věcí? Jsou lidi, co mají opravdové problémy a hlavu si z toho dělat nemůžou, protože by to bylo ještě horší. V tu chvíli jsem si připadala jako ten nejtrollóznější troll který kdy trollil na téhle trollí planetě. Nemá to cenu, jedna 2 na vysvědčení v osmičce je fajn, takový krásný nadprůměr. A tohle mi v pátek řekla kamarádka: "Jedna dvojka na vysvědčení? To je takovej krásnej nadprůměr. Ty jsi spokojená, protože jsi dobrá a ostatní jsou spokojení, protože nejsi nejlepší!" A to mi hodně pomohlo a je na tom hodně pravdy. :)
Takže vlastně nakonec nejsem smutná ze známky, ale z mnoha jiných nepochopitelně trollích důvodů, které vlastně pořádně nevím ani já! A to je zlé! :D Tak jsem happy? Já fakt nevím. Asi radši půjdu spát. Dobrou!

Boris the spider

14. ledna 2014 v 19:24 | Tez |  Deníčková
Hoj!
Až na to, že jsou v naší škole samí trollové, se mám celkem fajn. Počkat, vlastně ne. -_- Zítra budeme psát čtvrtletku z matiky. Už se vidím, jak hned po tom, co ji napíšu budu jako hromádka neštěstí, protože to zase podělám. Proto Vás prosím, držte mi palce. :)
A teď k tématu. Dneska jsem šla na záchod ve škole až po šestý hodině (dřív jsem to nestihla) a bylo tam plno lidí, stejně ale byly záchody volný. No a já, jako ten největší borec jsem si musela vlézt na záchod, kde zrovna na zdi trůnil pavouk! Už jsem Vám psala, že z nich mám panickou hrůzu? Ne? Tak teď už jo. No ale na to, abych vyběhla ven a začala ječet na celou školu, tam bylo moc lidí. No a tak jsem udělala to, co normálně lidi na záchodě dělají (kouří :D), ale celou dobu jsem seděla jen na okraji mísy, mírně nadzvednutá, abych mohla hned běžet, kdyby ten pavouk začal utíkat ke mně. Pořád jsem na něj koukala, abych zaznamenala, kdyby se náhodou pohnul a chtěl mě sníst. Nesmějte se, měl možná i 4 centimetry! Ano, byl to sekáč, ne tarantule. :D Tak jsem dokonala potřebu, spláchla jsem a vystřelila jsem od tamtud, jak nejrychleji jsem uměla. :D
Doma už to tak vtipné nebylo, protože jsem se musela učit. MATIKU! Ale nakonec začalo sněžit. Sněžííííííííííííííí! Sněžííííííííííííííííí! Ne, nehrabe mi. :D

P.S. - A teď se mi podařilo sednout si do hrušky. Kdo mohl tušit, že nedostala nožičky a neodešla z tý postele po svých. :D Ano, Tez je troll!

One bad day and one good day

11. ledna 2014 v 19:27 | Tez |  Deníčková
Ahojte!
Omlouvám se za neaktivitu, ale neměla jsem čas a když jsem čas měla, tak jsem neměla chuť. Ale teď Vám sepíšu hned 2 dny mého života (určitě Vás děsně zajímají 2 nudné dny mého nezáživného života). Jinak, tenhle článek jsem psala už včera asi v půl 11 večer, ale usnula jsem, takže jsem to logicky nedopsala a vypla. :D

9.1. (čtvrtek)
Čtvrtek byl naprosto děsný! Nic mi nešlo a byla jsem nějaká přecitlivělá. Všechno, co mi lidi řekli jsem brala jako výsměch a všichni mě štvali. Pak jsem z toho doma měla samozřejmě depku. Taky se Vám někdy stává, že Vás všicni štvou? Já to mám teď hodně často. Od rána se na mě všichni koukali skrz prsty (alespoň jsem to tak vnímala). Při ájíně si ze mě dělali srandu a při zemáku to samé. Pro ně to možná bylo děsně vtipný, ale mě to tak akorát na*sralo. Moje rádoby nejlepší kamarádka mi vůbec nepomáhá. Myslí jenom na sebe a to já nesnáším. Ono, poslední dobou jsou všechna má přátelství falešná! V pondělí si chci promluvit s lidmi, kteří mě štvou (ne se všema) a říct jim, co se mi nelíbí, ale stejně z toho nakonec sejde, jsem na to totiž dost posera. No a večer jsem na tom nebyla o moc líp než ve škole. Jak jsem psala, měla jsem deprese ze školy a ještě jsem se musela učit. Fuck it!

10.1. (pátek)
Pátek mi náladu vylepšil, ale jen tak trochu... Moje nejlepší kamarádka, budu jí říkat Slečna D. se při obědě prostě musela vychloubat se všim, co maj doma. Ona ví, že miluju zvířata a tak samozřejmě vyzdvihla, jak k nim chodí koťátko (oh shit, ty jsou tak roztomilý =^.^= ). Fakt nevím, jestli jsem paranoidní já a nebo jsou jen všichni okolo mě děsný trollové (to pochopí jen jeden člověk, pro ostatní to znamená blbci). Takže asi chápete, že jsem z toho na prášky, když i poslední osoba, který jsem věřila na mě zvysoka se..prdí (jo prdí, to jsem chtěla napsat). Ale doma? Doma to bylo děsně fajn, sice mě bolelo břicho, ale tím pádem jsem vynechala kytaru a byla jsem doma s takovým malým cvrčkem (dítě nějaký mámino kamarádky). Když ona byla tak rozkošná! Večer už jsem z ní byla totálně mrtvá, ale na chvíli jsem jí přesvědčila, abychom se koukali na pohádky, tak jsem se s ní s chutí koukala na asi 5 dílů prasátka Pepiny a na Boba a Bobka (I am baby forever). Takže jsem asi půl hodiny nemusela skákat, běhat, tancovat ani házet s míčem. :D Jo, ale jsem aspoň bez depky. :)
Tak jsem splnila kritéria pro "alespoň středně dlouhý článek" a jdu přednastavovat články, jinak tu další text naleznete za 492 miliard let.

P.S. - Nějak mi to blbne. Pořád mi mizí kousky textu. Shit!

Work hard!

6. ledna 2014 v 15:49 | Tez |  Deníčková
Ahoj!
Omlouvám se za nepřídávání článků, ale sledovanost stejně klesá, takže to ani tak nevadí...
Bohužel fotky věcí, co jsem si koupila přidám až budu mít víc času (možná dneska, možná zítra, takže nejspíš za měsíc :D). Jak už nadpis naznačuje - momentálně pracuju tvrdě. Respektive nestíhám a všechno se mi kupí na hromadu "!nedodělané!". Takže asi chápete, že škola je přednější než blog a je možné, že nebudu pravidelně přidávat... Na středu asi přednastavím článek, protože domů dorazím v pět a druhý den máme ve škole do čtyř, takže makačka.
Jinak. Dnešek byl příšernej! Nesnáším vstávání v půl sedmý --> fujky! Stejně je divný jak jsem si ještě před pěti dny říkala, kolik času mi ještě zbývá a že všechno v pohodě zvládnu. Čas plyne a já jsem se ani nestačila pořádně rozkoukat. Jinak řečeno --> Tez to podělala! Od neděle si plánuju jak budu každej den dělat něco málo do školy a jak to v poho zvládnu a v neděli ráno mi to došlo. Neměla jsem až na ty olympiády naprosto nic. Naštěstí i učitelky na gymplu mají slitování a nezkoušely! Teda až na matiku ale z tý už sem byla (heč). Ve škole se všichni divili, že mám novej mobil (líbil se jim --> záviděli --> já prostě umím vybírat :D)
No nic. Jdu se šprtat děják, bižuli a chemii. I am working hard!

School again!

3. ledna 2014 v 21:37 | Tez |  Deníčková
Čauky mňauky! (doufala jsem, že se k tomuhle pozdravu nikdy nedohrabu)
Wow! Na můj blog přišlo 26 lidí. Jako vážně? Není to sen? Počkejte. Au (štípla jsem se, kdyby Vám to nedošlo). Neni. :) And I am happy again. Ani mi nevadí, že bude škola (jenom blouzním). Kecám. Štve mi to. Dneska jsem celej den seděla nad olympiádou z matiky a fyziky a asi mi brzo praskne hlava. Zítřek si ale hodlám užít. Jedeme do Olympie a potom do divadla na Adéla ještě nevečeřela. Prý muzikál, tak se těším. Chci přestat myslet na všechny problémy, učení a prostě chci vypnout a jenom nakupovat, poslouchat a smát se. Určitě vyfotím, co jsem si koupila. Jestli si teda něco koupím. No a jinak, jinak se nic nestalo. Teď jsou to takové nezáživné dny. Hrůza!
A moc díky za všechny komentáře. Jsou zatím moc milé a já se až divím jak mě blog baví (nebojte, zaklepala jsem to). :)

P.S. - Užijte si volna, dokud to jde.

Yeah! I am happy!

2. ledna 2014 v 21:00 | Tez |  Deníčková
Ahoj lidi!
Konečně vím, že oslovování v množném čísle má smysl! Teď je ze mě takové malé velké sluníčko.
Celý den jsem byla odříznutá od mého netbooku, takže jsem nemohla na internet (to je logické) a tak jsem si večer blaženě sedla k počítači, zapla blog a čučím do monitoru jako blb. Po chvíli se mi zvedly koutky úst a oči zazářily jako dvě hvězdy. Ano! Na můj blog dorazilo celých 12 lidí a nechali tu celých 5 komentářů a ještě k tomu tak milých. :) Takže má smysl s blogem pokračovat, ne že bych chtěla skončit, ale je mi potom maličko smutno, když napíšu pozdrav v množném čísle a těmi 2 návštěvníky jsem já z dvou počítačů. Ale co, teď si užívám toho štěstí, té pomíjivé "slávy", toho "návalu" lidí. Yeah! I am happy!

About me

1. ledna 2014 v 19:54 | Tez |  Sebestředná
Tez --> věčný snílek, který stále hledá nové koníčky a věci, co by mohla dělat ve volném čase, takže nestálý člověk. Nesnáší zimu a miluje jaro před létem. Sebestředná, naivní holka, která neumí říkat ne, ale když už se v ní nakupí plno vzteku, dokáže to dát velmi dobře najevo. Plná vtipů, které nikdo nechápe a plná problémů, které nikdo nevyslyší. Když má dobrou náladu má úsměvu na rozdávání a pokud někoho něco trápí, dokáže pomoct, potom se za to ale nenávidí, protože se na ní všichni vykašlou. Nesnáší machry a bárbíny (a že jich kolem sebe má). Velmi tichá, v okruhu blízkých přátel však až moc ukecaná. Nerada se předvádí. Nesnáší týmové sporty, ale gymnastikou nepohrdne. Miluje knížky, horký čaj a hudbu. Ráda fotí, kreslí, zpívá (pouze ve sprše), hraje na kytaru, tancuje a vyrábí různé kravinky, které se nikomu nelíbí... Neuznává chytré kecy od stupidních lidí, i když rozumů má na rozdávání. Nesnáší blbce, kteří moc mluví a miluje inteligentní lidi, kteří umí mlčet. Nesnáší svůj vzhled a neskutečně ji iritují narážky na její výšku (159 cm). Je jí 13 let, ale jméno si nechá pro sebe. Přezdívku Tez si zvolila, protože...prostě proto.